RETROLUSTRY

Den před albánským národním svátkem došlo v srbském parlamentu ke konfliktu, když poslanec albánské menšiny Šaip Kamberi před sebe postavil vedle srbské vlajky také albánskou.

Jednak tím chtěl symbolicky dát najevo oslavu zítřejšího svátku albánské vlajky, což je svátek vzniku Albánie, ale také ve své řeči k poslancům protestoval: „Srbsko zůstává jediným státem v regionu, které zákonem o menšinách zakazuje určité menšině používání jejího národního symbolu. Zatímco srbská národnostní menšina podle zákona smí vyvěsit svoji vlajku v Gračanici, Kumanově nebo Kotoru, tak albánská vlajka je v údolí Preševa zakázána… Proto jsem dnes v parlamentu vystavil vedle srbské také albánskou vlajku. V Srbsku by měl být pozměněn zákon o menšinách. Rovnost by neměla být budována tak, že by národnostním menšinám bylo zakázáno používání jejich národních symbolů.“

Na to reagoval předseda parlamentu, dřívější ministr zahraničí Ivica Dačić. Žádal, aby albánský poslanec respektoval jednací řád s tím, že „albánská vlajka není vlajkou albánské menšiny v Srbsku.“ Pro média pak Dačić uvedl, že jde o jakousi ouvertiru před 28. listopadem, kdy bude albánská vlajka vyvěšována od Severní Makedonie až po Černou horu. Tím chtěl vyjádřit to, že ze strany albánské menšiny jde o projev albánského nacionalismu a oslavu takzvané Velké Albánie.

Vznik Albánie

Vznik Albánie je spojen s První balkánskou válkou v roce 1912, kdy se sjednotily jednotlivé balkánské národy v boji proti osmanské říši. Nejprve v září 1912 se podařilo albánským povstalcům (Velké albánské povstání - Ismail Qemali a Luigj Gurakuqi) vynutit na Osmanské říši autonomii pro Albánce a to ve čtyřech takzvaných vilajetech (bitoljský, janjinský, kosovský a skadarský, původně byl zahrnut i soluňský), což bylo na dnešních územích Albánie, Kosova, Severní Makedonie, Řecka a Černé Hory. Plán Albánců však překazily další balkánské státy spojené v Balkánský svaz v boji proti Turkům v První balkánské válce. V té nejen porazily Osmanskou říši, ale zabraly teritorium albánských valajetů a jednotlivá území si mezi sebou rozdělily. Když Srbové obsadili Skopje sezval Ismailj Ćemali konání Všealbánského kongresu, kde se domluvili na vytvoření jednoho albánského vijaletu a 28. listopadu 1912 ve městě Valoni vyhlásili nezávislost Knížectví Albánie. ustanovili albánskou vládu a svoji vlajku červené barvy s orlem uprostřed. Hranice mezi kondominiem Balkánského svazu a albánským knížectvím byly stanoveny na jednáních v Londýně (Londýnská smlouva v lednu 1913, úmluva o části Kosova, sešli se zde diplomaté Rakousko-Uherska, Ruska, Británie, Německa, Francie a Itálie ser zástupci Balkánského svazu a Osmanského císařství) a Bukurešti (10.srpna 1913). Sice se srbské vojsko probilo až k Jaderskému moři, ale zájem velmocí byl jiný. Takto ustanovené hranice známe víceméně dodnes. Velmoci ale také nebraly v úvahu zájmy Albánců, kteří tak zůstali na dalších územích ostatních balkánských zemí.