RETROLUSTRY

List Jerusalem Post zveřejnil komentář novináře Michaela Freunda, který se zamýšlí nad rozhodnutím Izraele uznat Kosovo jako samostatný stát. Uvádíme podstatnou část komentáře. Dodejme k tomu, že k oznámení o izraelském rozhodnutí došlo 4. září prostřednictvím Donalda Trumpa v Oválné pracovně Bílého domu za přítomnosti prezidenta Srbska a premiéra Kosova. Jednalo se o předvolební tah amerického prezidenta.

Z pohledu Izraele se jedná o prudký obrat v jeho zahraniční politice. Po více než 12 let, od chvíle, kdy Kosovo nezákonně a jednostranně prohlásilo, že se odtrhuje od Srbska dne 17. února 2008, Izrael ze zásady odmítl podpořit nezávislé Kosovo a měl k tomu dobrého důvody.

Za prvé, Kosovo je nedílnou součástí Srbska, jak právně, tak ústavně. Podpořit odtržení znamená zasahování do vnitřních záležitostí jiné země, což vyžaduje nezvyklý a opatrný krok. O to více to platí pro Balkán, kde hraniční spory, etnické napětí a složité historické procesy situaci ještě více komplikují.

Máme-li plně pochopit citlivost celé události, vezměme v úvahu fakt, jak důležitá je otázka Kosova pro Bělehrad, s nímž Izrael v posledních letech navazuje stále vřelejší vztahy.

Jednoduše řečeno, Kosovo je pro Srby tím, čím Jeruzalém, Judea a Samaří pro Židy: kolébkou národa, místem, kde to všechno začalo.

Srbsko sice souhlasilo v jednání v Bílém domě s posílením hospodářské spolupráce s Kosovem, ale rezolutně odmítlo uznat jeho státnost a pevně stálo za svým právem na zemi svých předků.

Izraelské uznání Kosova je urážkou Srbska a hrozí, že vrhne stín na zlepšující se vztahy mezi oběma zeměmi.

Vytváří také nebezpečný precedent, který lze snadno obrátit a použít proti židovskému státu. Když lze jednostranně rozdělit Srbsko a vytvořit nový stát, proč to nemohou udělat Palestinci v Judeji nebo izraelští Arabové v Galilei?

Kosovo se snaží ospravedlnit svůj požadavek na nezávislost stejným způsobem jako se Palestinci dovolávají svého práva na sebeurčení.

Jaké jsou limity

Mohli by například obyvatelé Brooklynu tvrdit, že jsou jedinečným národem se svou vlastní historií, geografií, kuchyní a dokonce i přízvukem, a snažit se odtrhnout od USA a vytvořit si vlastní zemi?

Nebo co Katalánci ve Španělsku, Korsičané ve Francii nebo Skotové ve Velké Británii? Mnozí by si rádi založili nezávislé státy.

Pokud by každé etnické menšině bylo dovoleno uplatnit právo na sebeurčení, vyvolalo by to nekonečné kolo chaosu.

Bývalý izraelský velvyslanec v Srbsku Arthur Koll řekl: „Nejsme spojeni s konfliktem v západním Balkánu a ani bychom neměli být.“

„Nejsem si jistý, zda je v izraelském zájmu, zaplést se do podepisování dohody," řekl Koll a dodal: „Zaplatíme vysokou cenu, když se vzdáme našeho principu v dlouhodobé politice. Může to mít dopad na izraelsko-palestinský konflikt.“

Uznáním Kosova zasadil Izrael ránu svým vztahům se Srbskem, podkopal vlastní postoj k palestinskému sebeurčení a dostal se do sporu, do kterého by neměl zasahovat.

Místo uznání Kosova by Izrael měl rozvíjet vztahy se Srby, s nimiž mají Židé dlouhou a společnou historii přátelství a vzájemného respektu.

Je smutné, že kvůli americkým volbám, kdy Bílý dům potřebuje zaznamenat úspěch v zahraniční politice, zvítězila politika nad principem.

Michael Freund, autor komentáře pracoval jako zástupce ředitele pro komunikaci premiéra Benjamina Netanjahua a je prezidentem izraelsko-srbského svazu přátelství.