Jdi na obsah Jdi na menu

Kam Erdogan přivede Turecko. Volný trh nefunguje s autoritářskými tendencemi

3. 12. 2020

Mnoho ekonomických analytiků se poslední dobou zabývá pádem tureckého hospodářství a jednoznačně prstem ukazují na prezidenta Recepa Erdogana. Podle nich je jeho mocenská autoritářská politika příčinou ekonomického úpadku země.

 

Článek na webu Middle east eye začíná tím, že ekonomická situace Turecka ještě před deseti lety byla předmětem závisti v mnoha zemích světa. Turecko bylo pro mnohé zemí zaslíbenou a investoři se předháněli, kdo dříve zde uloží své finance. To platilo zejména po finanční krizi v roce 2008, kdy se svět potácel v nejistotě. Turecká lira byla stabilní, kupní síla občanů Turecka byla mimořádná, když roční příjem na hlavu rostl a přesahoval 10 tisíc dolarů ročně.

Co bylo, bývalo a od té doby turecká lira zaznamenala několik pádů a dnes v porovnání s americkým dolarem je na nejnižší úrovni. erdogan-a-lira.jpgJenom letos hodnota liry poklesla o třicet procent a může také za to pochopitelně Covid-19. Nezaměstnanost podle některých ekonomů dosahuje v Turecku až 25 procent a jak tvrdí web Middle East Eye, devizní rezervy Centrální banky jsou v minusu 50 mld. dolarů.

To vše byl důvod, že prezident Recep Tayyip Erdogan zatáhl za záchrannou brzdu a zachraňuje, co se zachránit dá. 11. listopadu měl projev, ve kterém vyhlásil novou ekonomickou cestu. Zatřásl tureckým hospodářstvím, když propustil guvernéra turecké centrální banky Murata Uysala a Berata Albayraka, tureckého ministra financí, který je jeho zetěm. „Přestože investoři tuto zprávu uvítali s velkou slávou a některé banky (Citi and Societe Generale) poprvé za dlouhou dobu zlepšily svůj výhled na tureckou liru, není důvod k přílišnému optimismu,“ píše ve svém komentáři pro změnu web Foreign Policy. Autor k tomu dodává: „Cesta k návratu turecké ekonomiky bude opravdu dlouhá a bude vyžadovat koherentní hospodářskou politiku, která nebude poháněna spikleneckým osočováním a mocenskou politikou posledních několika let.“

 

Erdoganovo prozření

Co bylo příčinou 17letého Erdoganova špatného hospodaření, že turecká centrální banka letos vykázala v období od ledna do června ztrátu akcií zahraničních investic za více než 8 miliard dolarů? Z 82 miliard USD zaznamenaných v roce 2013 jsou tyto investice v současnosti na pouhé čtvrtině tehdejší jejich hodnoty.

Skutečnost je taková, že se Erdogan obklopil „kývači hlavou“ a kamarádíčky, ale především to byl on, kdo stál za propadem Turecka. Erdogan letos prozřel, když se náhodou při návštěvě města Malatya k němu přes ochranku prodral obyčejný člověk a říká mu: „Jsme nezaměstnání. Nepřineseme domů ani chleba!“ Prezident muže uklidňoval, nabídl mu čaj a řekl, aby problém nezveličoval. Teprve, když podobné stezky slyšel od dalších a dalších lidí, tak si začal dělat starosti, jak to s tureckým hospodářstvím vypadá. Od svého finančního poradce Naci Agbala, který je nyní guvernérem centrální banky, si nechal vypracovat zprávu o stavu hospodářství. Byl zděšen.

 

Příčiny pádu Turecka

Za vše přitom může sám prezident Erdogan, který svojí tvrdohlavostí bojoval s ekonomickými zákony. I přes veškeré triky, jak prezidenta přesvědčit, včetně falšování grafů, se nedařilo jej například v roce 2012 přimět ke zvyšování úrokových sazeb v době, kdy to bylo zapotřebí. Jedna teorie uvádí, že Erdogan jako hluboce věřící člověk se proti zvyšování úroků stavěl. Jiní si myslí, že prezident má za vzor bývalého premiéra Necmettina Erbakana a jeho hnutí Nacionalistické vize pod jehož vedením Erdogan začal svoji politickou kariéru. Erbakan prodchnutý islámem byl přesvědčený, že úrokové sazby se stávají příčinou inflace, když nutí podniky, aby zvyšovaly ceny, aby splatily úroky svých půjček. To mělo za důsledek, že mnozí Erdoganovi podřízení se podle svého šéfa protivili ortodoxní monetární politice. Když Erdoganova moc ještě zesilovala, začal se ještě agresivněji stavět proti zvyšování úrokových sazeb a napadal Centrální banku.

Od roku 2016 Centrální banka pod vedením nového šéfa Murata Cetinkaye pak dokonce ani nemohla samostatně rozhodovat. Vedlo to k tomu, že Turecko, jeho banky a privátní sektor mají dluh 200 mld. dolarů.

Další negativum Erdogany tvrdohlavosti se projevilo v roce 2018 v Londýně, když před zaplněným sálem za přítomnosti šéfů největších světových investičních fondů prohlásil, že nevěří v nezávislost Centrální banky. „Kdo ponese zodpovědnost, když lidé budou trpět kvůli monetární politice? Ze odpovědnosti budou vinit prezidenta,“ prohlásil Erdogan.

Po jeho vystoupení sál v němém úžasu ztichl a ještě ten samý den turecká liry devalvovala.

Řešení ekonomických problémů viděl Erdogan jen v tom, že jmenoval svého zetě Berata Albayraka ministrem financí. Úkol, že musí ponechat nízkou úrokovou sazbu a ozdravět liru byl však pro nového ministra nesplnitelný. Úroková míra byla pod úrovní roční inflace a zahraniční investoři pokračovali ve svém úprku z Turecka. Do toho turecká ofenzíva na severovýchodě Sýrie přinesla americké sankce a lira koncem ledna 2020 byla již za 6 dolarů.

„S ohledem, že nebyly prostředky k řešení rostoucí inflace, se vše řešilo půjčkami a to v devizách. Turecko se dostalo do spirály zadluženosti s pokračujícím růstem zahraničního dluhu,“ uvedl Hakan Kara, dřívější hlavní analytik turecké Centrální banky pro web Middle East Eye. Z obavy nepředvídatelných reakcí nového amerického prezidenta Joea Bidena na nákup ruských raket turecká lira poklesla na 8,58 za dolar.

 

Jak léčit Turecko?

Web Middle East Eye podává spíše analýzu pádu Turecka a nakonec jen uvádí, že konečně po propuštění aktérů současné monetární politiky Murata Uysala, Berata Albayraka a nástupem nových ekonomů konečně dochází k tomu, že turecká Centrální banka zvýšila základní úrokovou sazbu o 4,75 procentního bodu na 15 procent. Po tomto oznámení došlo k růstu liry, která se dostala na úroveň 7,53 za dolar.

Tušíme, že díky autoritářskému přístupu Erdogana se vše může opět zvrtnout. Trefně to popisuje web Foreign Affair: „Volné trhy obecně nefungují společně s autoritářskými tendencemi, které Erdoganova politika znovu a znovu vystavovala ekonomické manipulaci.“

Prozatím bude možná Erdogan financovat ztráty prostřednictvím nových ložisek plynu ve východním Středomoří, ale to nemusí mít dlouhodobý účinek. Autor analýzy na webu Foreign Affair navrhuje alternativní řešení, aby si Turecko zajistilo významnou půjčku od MMF. K tomu je ale třeba dodat, že fond bude od Turecka požadovat transparentnost, omezení nadměrné vládní byrokracie a úvěrová omezení.