RETROLUSTRY

Z hlediska globální politiky se mohou zdát v neděli proběhlé volby nevýznamné. Velmoci se tváří, že je to nezajímá, ale opak je pravdou, a to zejména jde-li o tahanice mezi USA a Ruskem. Tento velmocenský vztah byl v černohorských volbách jedním z trumfů. Přikloní se země k USA nebo Rusku?

Do voleb šli dva protivníci: stávající prezident Milo Djukanović představující stranu socialistů, zastávající proamerickou politiku a který přivedl Černou Horu do NATO a na druhé straně to byla opozice, kterou představují prosrbské strany, údajně podporované z Ruska. Západ a Djukanović před volbami upozorňovali a hlásali témata o srbském a ruském nebezpečí, s tím že navíc do toho byla namíchána církev. Černohorský prezident se dokonce pustil do boje se srbskou pravoslavnou církví a spojil ji se srbským imperialismem toužícím po přístupu k moři. Ustanovil zákon o svobodě vyznání v rámci, kterého by měla srbská pravoslavná církev dokazovat nabytí svého majetku před rokem 1918, jinak ji bude odebrán. Vyhrožoval založením pravoslavné církve Černohorců. Přestože Černá Hora je sekulární stát, Černohorci a obyvatelé hlásící se stále k srbské národnosti se začali bouřit a zastávat se srbské pravoslavné církve. Mělo to být pro Djukanoviće velké upozornění, že něco v jeho politice nehraje.

V nedělních volbách si prezident Djukanović byl vítězstvím jistý. Sice jeho strana zvítězila s 35 procenty hlasy proti 32 procentům koalice „Za budoucnost Černé Hory“, ale Djukanovićovi socialisté nejsou schopní dosáhnout parlamentní většiny a sestavit vládu. Nejen černohorský prezident, ale i Západ jsou poněkud zaskočeni tím, co se v Černé Hoře odehrálo a zdá se, že prohře ani nerozumí. Vždyť nabízeli perspektivní prozápadní směřování. Co se odehrálo?

Jednak Černá Hora prodělává ekonomickou krizi. Ale tu zažívají i jinde, takže hlavní motiv to nebude. Je to stejné jako v Bělorusku – lidé již nechtějí autokrata, který od rozpadu Jugoslávie vládne třicet let a délkou vlády překonal i běloruského Lukašenka. Navíc Djukanović spojil svoji moc s korupcí a vše co dělá je spojeno s tím, aby uchránil sebe a svůj klan, svůj majetek, o jehož původu se ledacos povídá. Navíc Milo Djukanović dělá vše, podobně jako kosovští vůdci, aby se za své jednání v devadesátých letech nedostal před mezinárodní soud.

Černohorský autokrata si léta myslel, že je to on, kdo je jediným politickým vhodným řešením. V tom se zmýlil. Lidé se již nenechali zmást řečí o srbském imperialismu a nebezpečí z Ruska. Djukanović bude ale i nadále v tomto vyprávění nebezpečný. Jako prezident bude mít snahu vytvářet konfliktní a konspirativní scénáře, nebude-li nakonec donucen k jistější variantě, a to exilu do některé země, kde si budou vážit jeho majetku a budou tolerovat jeho minulost.

Nyní těsně po volbách dochází v Černé Hoře k tomu, že lídři opozice vyzývají k formování vlády expertů, která by zemi vyvedla z hospodářské krize.

V čem spočívá nepřiznávaná důležitost černohorských voleb? Černá Hora je po Bělorusku další země, kde lidi nezajímají řeči o tom, že zemi hrozí Rusko nebo USA. Obyčejní lidé zde za dané situace, kdy hrozí koronavirus a hospodářská krize, nenaskakují na tahanice mezi Ruskem a USA a hledají za těmi řečmi důvody, proč jsou slova o tahanici vyslovována a komu mají sloužit. Jak latiníci říkají „Cui bono“ a podle tohoto pravidla si černohorský prezident zajišťoval slušné luxusní živobytí. Podle posledních vyjádření vítězné strany platí, že Černá Hora z NATO vystupovat nebude a vztah k Rusku nebo USA zůstane u ledu. Aspoň prozatím než rozhodnou další plánované volby.

4. září 2020