RETROLUSTRY

„Biden musí začít uvažovat v rámci parametrů nové reality - nikoli podle skutečnosti, která existovala v 90. letech, kdy Biden formoval své názory na Balkán. Změnila se strategická logika,“ píše a ptá se Timothy Less. Jde o britského politologa a bývalého diplomata v Bosně, který je nyní profesorem na Univerzitě v Cambridgi, kde vede v Centru pro geopolitiku výzkumný projekt „Disintegration in Europe“.

Timothy Less se ve své analýze na webu Opendemocracy.net zabývá tím, jak by nově zvolený americký prezident Joe Biden měl vést novou americkou politiku vůči Balkánu. Podle britského politologa bude Bidenova snaha vedena rušením toho, co Trumpova administrativa na Balkánu za čtyři roky vytvořila. Jedná se především o americké sblížení se Srbskem, šikana kosovských Albánců, flexibilní přístup k hranicím a pohrdání reputací americké diplomacie, kterou si historicky v regionu vytvořila. Biden se podle Lesse bude snažit opět zavést liberální styl americké politiky a její hodnoty před Trumpem. Může to u někoho vyvolávat očekávání silovější politiky, která v sobě zahrnuje potlačování Srbů a jejich sny o novém územním urovnání. To podle britského politologa však ignoruje novou strategickou realitu v regionu. Srbsko si mezitím obnovilo pozici nejpřednějšího státu na Balkáně a v období strukturálních reforem využilo své inherentní výhody jako největší ekonomiky v regionu a přirozeného centra gravitace. Dále také podle Lesse se zapojilo do chytrého diplomatického manévrování, které mu umožnilo využít podpory nezápadních mocností jako jsou Čína, Rusko a Turecko, které si přejí být přítomny na Balkáně. To posílilo postavení Srbska ve vztahu k USA.

Opatrně se Srby

Britský politolog se snaží Bidena varovat, aby se nevracel k předtrumpovské politice, která může selhat. Popisuje důvody: „Přílišné vyvíjení tlaku na Srby posílí pozici Ruska a Číny, znemožní řešení Kosova a riskuje se tím ukvapená snaha bosensko-srbské entity Republiky srbské o její nezávislost. Tlak na členství Srbska v EU by narazil na odpor Francie a dalších. Konečně snaha o větší demokracii znechutí místní politiky a na nich jsou USA závislé.“ Less proto radí: „Najít alternativu k selhávající politice členství v EU, zatím ponechat stranou otázku demokratizace zdejší politiky a spolupracovat se Srbskem.“

Navíc, chce-li Biden sledovat stejný strategický cíl a to je integraci balkánského regionu na Západ, nebude moci zahodit Trumpův zvolený přístup, neboť bude čelit stejné strategické realitě. Znamená to pokračovat ve dvou klíčových bodech přístupu Trumpovy administrativy. Jedním je snaha vyřešit politické spory, které stojí v cestě tomuto cíli a druhým je tlak na vytvoření jakési regionální ekonomické zóny na západním Balkáně s americkou podporou takzvaného minischengenu zahrnujícího zatím Albánii, Severní Makedonii a Srbsko. Podpora přeshraničního obchodu může potenciálně stimulovat regionální ekonomiku tím, že odstraní doutnající etnické napětí a zastaví odliv středních tříd, na nichž závisí přechod k demokracii a prosperitě. Britský politolog v tom vidí naději na zmenšení tenzí mezi Srby a kosovskými Albánci. Regionální ekonomická zóna také nabízí některé ze strategických výhod členství v EU, když neexistuje reálná šance na vstup dalších balkánských států do unie.

Plán za 9 miliard euro

Timothy Less si všímá neúspěchů Evropy v úsilí o urovnání vztahů na Balkáně. Evropané odmítli v samém zárodku překreslení zdejších hranic jako možnou variantu k zamezení národnostních konfliktů. Stejně zavrhli myšlenku mezinárodního protektorátu se zapojením stálé armády, což se zdálo jako velice nákladná varianta. Rovněž padla okamžitá integrace zemí západního Balkánu, neboť to bylo považováno za riziko destabilizace EU pro kritické národnostní hranice. Pokus o integrační proces transformace regionu na soubor prosperujících liberálních demokracií před jejich případným začleněním do EU se zdá také nevychází. Zbývá ještě šance zřízení jakéhosi regionálního subjektu přidruženého k EU, což je v současné době prosazováno pod záštitou takzvaného berlínského procesu. Jde o myšlenku vytvoření společného trhu jako hospodářského a investičního plánu Evropské komise v hodnotě devíti miliard eur, který by podpořil „propojení“ regionu. Plán je podporován především Francií a do určité míry Německem. Britský politolog doporučuje tuto variantu Bidenovi, neboť EU je ochotná sponzorovat hospodářskou integraci regionu a zbavuje USA této povinnosti. Výhodou je, že regionální hospodářská zóna váže Balkán k EU, čímž udržuje Rusko a ostatní na uzdě.

Návnada pro Srbsko a bosenské protivení

Srbsko podporuje hospodářskou unii, neboť to upevňuje jeho vedoucí pozici na Balkáně a přitáhne k němu zpět na oběžnou dráhu ostatní státy regionu, včetně Kosova, Bosny a Černé Hory. Iniciativa také minulý týden udělala krok vpřed podepsáním cestovní dohody mezi jejími třemi členy a pozváním do Kosova, aby se připojilo k mini-schengenské zóně.

Britský politolog si myslí, že tato unie, která Srbsku dá vedoucí pozici na Balkáně, se stane pro něj návnadou, aby uznalo nezávislost Kosova, aniž by trvalo na jeho rozdělení - a sníží to jeho vztahy k Rusku, Turecku a Číně. Less svoje úvahy doplňuje: „Někteří z Bidenovy administrativy budou zděšeni myšlenkou, že tímto způsobem odmění Srbsko, ale politická realita v regionu jim nedává jinou možnost.“ Navíc v tom politolog vidí pro všechny zúčastněné výhodu: „Albánie považuje ekonomickou zónu za prostředek k rozšíření svého tržního potenciálu a přiblížení se albánské diaspoře v regionu. Ekonomická zóna nabízí Severní Makedonii bezpečné útočiště před hrozbami pro její existenci ze strany Řecka a Bulharska. Nová vláda v Černé Hoře může mezitím využít hospodářskou zónu k obnovení tradičních vazeb země se Srbskem.“

Bidem bude mít podle Lesse potíže ale s Bosňáky, kteří jsou rádi, že jsou mimo dosah Bělehradu. Proto se jim myšlenka minischengenu nelíbí a uvažují, že regionální ekonomická zóna ohrožuje nezávislost Bosny. Nová americká administrativa proto musí zde postupovat podle britského politologa stejně jako Trumpova v případě Kosova. Tomu nařídili připojit se k minischengenu výměnou za podporu za zajištění uznání Kosova Srbskem. V tomto případě Less to nezmiňuje, ale každého napadne myšlenka, že bosenskému vedení bude slibována poslušnost Republiky srbské a záruka v její bosenské integrace.

Návrat historie

Celou analýzu Thymoty Less uzavírá s tím, že načrtnutá vize není nic jiného než návrat do historie. „Touto politikou Bidenova administrativa nejen naváže na to, kde Trump skončil, ale oživí strategii velmocí ve dvacátém století, když uvažovaly, co dělat s různorodou sbírkou národů, která vyplynula z rozpadu Osmanská říše a poté opakovaně bojovali mezi sebou o založení národních států,“ píše ve své analýze britský politolog a dodává, že stabilita regionu závisela na shromáždění různých národů do větší, vnitřně bezhraniční entity pod správcovstvím Bělehradu, hlavního města největšího národa regionu a jako přirozené politické centrum. Po sto letech se strategická logika nezměnila. „Je to návrat k logice nedávné minulosti a úsilí o vytvoření její inkarnace v 21. století - nové EU- goslávie,“ píše Thymoty Less.