RETROLUSTRY

Přinášíme překlad článku z webu Kosovo online, který je věnovaný osobnosti známého slovenského diplomata a politika (nestraník za SMER) Miroslava Lajčáka. Osm let do března letošního roku byl slovenským ministrem zahraničí a v současnosti je zvláštním představitelem EU pro dialog Bělehradu a Prištiny a záležitostí Západního Balkánu.

Pověst o Miroslavu Lajčakovi vypráví, že v polovině sedmdesátých let minulého století platil mezi kamarády ve škole ve Staré Ľubovni na Slovensku k těm, kdo se vyhýbal konfliktům. Spory nevyhledával a naopak spíše rozbroje typické pro mladé se snažil urovnávat. Miro, jak mu říkali, uvítal, když mu osud do cesty přihrál úlohu diplomata s rolí „vyjednávače.“

V bohatém životopise, dnes významného evropského úředníka, se dočteme, že kariéru začal v roce 1988 jako spolupracovník československého ministerstva zahraničí. Souhra okolností jej po vzniku Slovenska přivedla na velvyslanectví v Moskvě a Tokiu. Od roku 1999 byl vyslán do válkou postižených zemí rozpadající se Jugoslávie. Miro od této doby různými způsoby a s určitými přestávkami se podílí na životě a nejdůležitějších okamžicích Albánců, Bosňanů, Chorvatů, Srbů, Černohorců a do jisté míry i Severomakedonců.

S rozhodnutí EU a Berlína byl Miroslav Lajčák opět povolán do „regionu“, a to v úloze zvláštního představitele dialogu mezi Bělehradem a Prištinou. Jmenování do této funkce bylo vzhledem k jeho zkušenostem očekávané, přestože Slovensko je jednou z pěti zemí EU (Kypr, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Španělsko), která neuznává nezávislost Kosova.

Pochybnosti z obou stran

Pochopitelně, že se objevily různé názory na jeho jmenování.

Od počátku byl jako Slovák pro Albánce spornou postavou a navíc má dostatek přátel v Bělehradě, kde byl velvyslancem a výborně mluví srbsky.

Ani Srbové si nemohou jeho podporou být stoprocentně jistí. Spojují jej s odtržením Černé Hory. Když byl v roce 2006 supervizorem EU pro Bosnu a Hercegovinu rozhodoval o zákonech a politicích. Měl pravomoc vysokého komisaře danou rozhodnutím z Bonu.

Sportovním žargonem se dá říci, že „plichta“ 1:1 je pro jeho funkci ideální.

Joystick operace „Dialog“ je v Berlíně

Musíme se zastavit u bodu, který je pro Lajčákovu funkci vyjednávače mezi Bělehradem a Prištinou od začátku problematický. Není tajemstvím, že ho do Kosova vyslalo především Německo a že z toho úhlu pohledu má v roli „normalizace vztahů“ jasně daný úkol. Joystick operace „Dialog“ je v Berlíně. To nám také v poslední době připomínají politici Bodo Weber, Peter Beyer nebo Viola von Cramonová, kteří jsou nejhlasitějšími představiteli německé zahraniční politiky na Balkánu. Známá jsou jejich stanoviska k takzvané „červené linii“ z pohledu statusu Kosova.

„Jestliže si Srbsko přeje vyjednávat o dalších otázkách bez jednání o uznání Kosova, musí Bělehrad vysvětlit, jak si představuje finální dohodu, aniž by došlo ke kosovské samostatnosti,“ vzkazuje Bodo Weber. Zároveň adresuje ostré výtky Lajčákovi, aby si dával pozor na způsob svého vyjednávání.

Upřímně, hlavní „kanonáda“ od Webera míří především proti americkému vyjednávači Grenelovi. To je ale zcela jiný příběh.

I při neutrálním pohledu na Kosovo, je viditelné, že Berlín dává preventivně Lajčákovi na vědomí jeho roli, aby na ni nezapomněl při organizování bruselských schůzek o Kosovu. Instrukce a zájmy Berlína hrají při rozhovorech zásadní roli a veškerá Lajčákova diplomacie, úsměv a póza jsou vystaveny velkému testu jeho odolnosti.

Lajčákovy diplomatické (ne)možnosti

Vše je daleko složitější, neboť Lajčákova oficiální bruselská pozice, na které ambiciozní Slovák může stavět, je příliš tenká a nepřesvědčivá. Když se zvláštní představitel EU má setkat s hlavními představiteli Srbska a Kosova (Vučić a Hoti) nedisponuje ani cukrem ani bičem. Jakkoli všichni přítomní budou zavírat oči, realita je více než jasná. Dosahuje to rozměru, že kosovský prezident Taci se necítí nikým a ničím vázán, když mohl několikrát Lajčákovi drze vzkázat, že s ním nehodlá o ničem jednat. Pochopitelně, že rychle změnil názor. To spíše ale vypovídá o Taciho charakteru, než o Lajčakově autoritě.

V současnosti přesto Miroslav Lajčák vykazuje vůli a sílu vytrvat do konce mandátu v roli jemu svěřené, a to navzdory objektivním překážkám a svázaným rukám. Jeho osobní přínos v kosovské otázce není rozhodně zanedbatelný. Vysoké ambice prokázal ještě v době za Berlínskou zdí a velmi dobře si uvědomil do čeho jde. Všeho jsou si pochopitelně vědomí politici zasedající u jednacího stolu. Pokerová partie je rozehraná a na tahu je Lajčák. Čeká se, zda má silnou kartu nebo bude blafovat. To se teprve uvidí.